Jako každý rok, i tentokrát se o letních prázdninách pro mladé ochránce přírody uskutečnil táborový týden. Celotáborová hra byla inspirovaná Lovci mamutů, a tak každá družina dostala i své pravěké jméno - děti se stali buď pračlovíčky z rodu Medvědů, Vlků nebo Výrů.
Odpoledne prvního dne je pro děti vždycky klidné, někteří se od minulého tábora neviděly, někteří se ještě ani neznají.
Každý dostane družinu a první táborové úkoly, ale na pořádný táborový den si všichni musí počkat až do příštího dne.
Všechny mile překvapilo, když se druhý den neozývali hlasy po tábořišti už od pěti ráno, táborníci asi tušili, že je čeká dlouhý den. Život lovce mamutů není jednoduchý, a abysme pratáborníkům těžký režim lovců trošku přiblížili, zařadili jsme jim rozcvičky do denního rozvrhu hned po probuzení. Po rozcvičce je ale čekala (většinou) zasloužená odměna v podobě snídaně, teplého čaje a kakaa.
Co naopak nikoho nepřekvapilo, byli žádosti o kvik-kvik už druhý večer. Večerních her není nikdy dost, a tak větu 'Budeme hrát ...?', slýchali všichni vedoucí už od ranního čištění zubů, občas i předtím.
I když už stálé oblíbené hry, největší zábava jsou stejně ty nové. Každý pračlověk by měl umět lovit, jinak by byl odkázán na pomoc svých druhů (a to moc jistý osud není), takže jedním z prvních úkolů bylo naučit se používat zbraně - házení vlastnoručně vyrobeným oštěpem, sekyrkou nebo třeba nožíkem.
Bobřík mlčení není žádná novinka, ale když ho celý tábor včetně vedoucích musí držet celý den, stane se z toho celkem bojovka, trošku iritující bojovka, protože si nemůžete o nic říct, nemůžete nikoho o nic požádat bez vyřazení ze hry.
Někdy život pravěkých mužů i žen záležel na rychlosti, další hra se soustředila přímo na to. Táborníci dostali šifru jako před každou hrou a v té se dozvěděli, že se mají dostavit ke stolu pod velkým stromem. Tam dostali pokyny – ukořistit lístečky se jmény zvířat rozmístěné po tábořišti - a všichni se rozběhli pochytat si svou večeři. Někdo si chytil lumíky, někomu se dokonce podařilo skolit mamuta. Kouzlem výměnného obchodu se z lístečků stali rohlíky, párky, okurka…
Za zmínku stojí ještě třeba výlet na pohřebiště s mohylami, za kterými jsme se museli vydat hezky pěšky.
Řád tábora se ani pro lovce mamutů nijak nemění, takže následoval nástup, bodování stanů a ranní služby, každodenní různorodé hry, oběd, poobědový klid (lovci mamutů obvykle přežvykovali nějaké lístky, ale našim lovcům se do toho moc nechtělo), večeři si několikrát museli ulovit, jednou dokonce hledali mamutí vejce, jedinou spásu mamutích klanů v parném létě. Aby i ti nejmenší z nás věděli, o čem vlastně mamutí život byl, po večerech a volných chvílích mezi hrami jsme předčítali Lovce mamutů od Eduarda Štorcha. Večerům kromě her patřilo ještě pohodové zpívání s kytarou, které zpříjemnilo I poslední táborák v den, kdy si táborníci zase na rok museli sbalit všechny své věci, najít i tu ztracenou lžičku a rozloučit se.